Krátce z historie osady Vorwitz - Vrbice

Vznik osady souvisí s těžbou železných rud v blízkých dolech a jejich zpracováním v hamrech. Osada vznikla pravděpodobně v polovině 16. století. Z historie obce Heřmanovice se dozvídáme, že roku 1552 udělil biskup Baltazar z Promnic vratislavskému měšťanovi Hansu Karlinovi právo těžit železnou rudu, kterou zpracovával ve svém hamru. Zanedlouho znovu požádal biskupa o výstavbu zázemí pro horníky a biskup mu 5. 4. 1558 svolil s výstavbou osady kolem hamru. Dnes již není jisté, kde se samotný hamr nacházel. Jedna ze zmínek hovoří o místech v blízkosti dnešního kostela, druhá pak že zařízení stálo ve Farském údolí, kde byl vydatný vodní zdroj, který je pro činnost hamru nezbytný. Původní název cesty vedoucí od bývalé hospody, kolem hřbitova dále na Vorwitz se nazývala Über die Hutte - kolem hutě, což tedy spíš nahrává první verzi lokace hamru.

Zajímavostí z historie je skutečnost, že obyvatelé Vorwitzu si v roce 1674 stěžovali, že heřmanovičtí hospodáři mají třikrát větší pole než oni. Ze záznamů z roku 1596 vyplývá, že zde žilo 25 sedláků, v roce 1610 zde bylo 24 domů a žilo zde 9 podruhů (nájemník).

Osada Vorwitz byla po nějaký čas samostatnou, ovšem rozmach obou obcí zapříčinil, že se obě prolnuly a od roku 1687 jsou již v urbáři zapsány jako jeden celek, tehdy obec užívala název Hermannstadt. Ovšem název osady se i na pozdějších mapách nevytratil a oblast sedla nesla i nadále tento název stejně jako vrchol podlouhlého hřbetu, dnes Salaš, dříve Vorwitzberg.

Název Vorwitz je poměrně stále živý a znají jej nejen obyvatelé a chalupáři z Heřmanovic, ale i přilehlého okolí. Český překlad Vrbice se mnoho nepožívá, stejně jako označení Kozlín, které se objevuje jen velmi zřídka, zejména jako lokace těžebních prostor zlatohorského rudného revíru. Na rozcestnících či autobusové zastávce nalezneme i název Heřmanovice - hřeben, ale toto označení je mylné, neboť se jedná o sedlo nežli hřeben kopce. Název Vorwitz je taktéž často různě komolen, již na mapách I. vojenského mapování s objevuje název Fürwitz, můžeme nalézt i Firwitz, v češtině je někdy uváděno i Forvíz apod.

Postupný zánik Vorwitzu

Největší změnou pro celý region znamenal konec II. světové války a jeho důsledky v podobě odsunu většiny původního německého obyvatelstva a dosidlování novým obyvatelstvem. Nových dosídlenců bylo oproti původnímu obyvatelům málo a přednostně se spíše dosidloval střed vesnice. Národnostní složení poválečných obyvatel bylo velmi pestré. Z původních více jak 2 000 Němců zůstalo v Heřmanovicích zhruba 100 obyvatel, novými dosídlenci byly tak Češi, Slováci, Maďaři, Volyňští Češi, rumunští Slováci, Řekové a Bulhaři. Noví dosídlenci nebyli zvyklí žít ani hospodařit ve zdejších nepříliš vlídných klimatických podmínkách a tudíž se mnohdy zanedlouho stěhovali zase jinam. Mnoho domů, a zejména ty na koncích, byly rabovány a v průběhu 50. let byly nabízeny k prodeji na stavební materiál, počátkem 60. let byly neobydlené domy či ruiny postupně armádou srovnávány se zemí. Záchranou bylo, když se mnohé objekty prodaly obyvatelům zejména z Ostravska a Opavska a ti je využívali jako rekreační chalupy na víkendy a prázdniny. Spolu s touto změnou užívání stavení, ale i změnami v zemědělství, zanikla mnohá hospodářská stavení, zahrádky, mozaika pestrých políček a luk, které dnes připomínají dlouhé pásy kamenic, které jsou silně zarostlé náletovými dřevinami. Heřmanovice, stejně jako všechny okolní podhorské vesnice jsou charakteristické jako lesní lánové vsi, kde za každým domem byl dlouhý pás půdy sahající až k lesům. Tento fakt dokládají i staré mapy či letecké snímky. Taktéž zalesnění nebylo tak rozsáhlé jako dnes a nezřídka se stává, že kamenné pásy nalezneme i v lese. Změny v krajině vystihují následující obrázky, kdy je největší změna patrná od 50. let (kolektivizace zemědělství). Dnes většina luk slouží jako pastviny pro dobytek.

Letecké snímky mezi roky 1937 až 2018 ve videoúpravě.

Letecké snímky a indikační skicy od roku 1836 až do roku 2017

Detailní přehled jednotlivých částí Vorwitzu naleznete na stránkách Proměny v čase: www.vorwitz.webnode.cz/promeny-v-case/

Bourání domů v 50. a 60. letech

Z knihy p. Chybíka Heřmanovice - od oppida k obci, se celkem přesně dozvídáme, jak docházelo k postupné likvidaci domů. Jak již bylo zmíněno výše, prázdné domy postupně chátraly a nezřídka se stávaly zdrojem stavebního materiálu či jen zdrojem k topení. Porušené domy se často samy zřítily. Na schůzi MNV konané dne 16. 2. 1950 byl vytvořen seznam domů, které byly nabízeny za pár stovek korun k výzisku stavebního materiálu. Jednalo se domy: 94, 100, 108, 243, 244, 259, 274, 324, 326, 340, 346, 347. V části Dolního Vorwitzu se jednalo o domy s č.p. 245, 272, 291, 314, 328 a 438 . Na podzim byl seznam rozšířen o další domy určené k demolici. Což se týkalo i domu 325, který však stojí do dnešních dnů a slouží k rekreačním účelům. Taktéž domy 274 (byl vyjmut z druhého seznamu) a 347 byly demolice nakonec ušetřeny. Tzv. bouračky sloužily jednak podnikům a družstvům k výzisku stavebního materiálu, tak i soukromým osobám. Mnohdy vyzískaný materiál putoval na obnovu budov na Osoblažsku nebo na Slovensko. Nutno podoktnout, že demolice měla být úplná a terén měl být zarovnán, což se většinou nestávalo.

Počátkem 50. let se začaly objevovat první snahy o rekreační využití některých objektů. Na MNV přišly žádosti několika závodů k pronájmu chalup pro své zaměstnance. Na Dolním Vorwitzu se jednalo konkrétně o objekty: 125, 127, 289, 327, 268 (v 90. letech novostavba na místě původního); 290, 120, 123 - poslední tři dodnes stojí. Tyto domy byly za roční částku 400 Kčs pronajmuty krnovské Továrně stuh a prýmků. Ve zbývající části Vorwitzu se jednalo ještě o domy: 97 (dnes zde stojí dům 507) a 98, které byly pronajmuty první brněnské strojírně. Jak je patrno ze seznamu (na stránce Současnost), oba zmíněné domy, zde již počátkem 60. let nestály.

Zajímavý je případ ze září roku 1955, kdy jistý Jan Kadlec požádal o demolici a výzisk materiálu z domu č.p. 378, na místo toho odstranil dům č.p. 308. Nejenže slíbenou částku nezaplatil, ale ani neodevzdal krytinu, kterou prodal jakémusi závozníkovi ze Slovenska.

Domy, které se postupem času nezřítily či nebyly zdemolovány a přečkaly do konce 50. let, čekala další rána. V květnu 1959 vydala tehdejší vláda rozhodnutí, aby všechny domy v pohraničí, které nejsou obývány byly odstraněny. 28. 9. 1959 byla vydána žádost o povolení k bourání vytipovaných objektů. Následně s pomocí vojska byly zbourány následující objekty: 94. 97, 98, 107, 109, 124, 128, 129, 417 další domy byly odstraněny již jako ruiny: 114, 116, 117, 121, 194, 268, 326, 328.

Z dobových cestopisů

Jak vypadal život a krajina Zlatohorské vrchoviny popisuje cestopis z roku 1886 (netýká se přímo Heřmanovic, ale sousedních obcí) - Putování přes Valštejn

https://www.valstejn.cz/2016/12/11/uryvek-o-valstejnu-v-roce-1886/#more-3937

Putování přes Jindřichov, Janov , Biskupskou kupu až k Maria Hilf

https://bruntalsky.denik.cz/kultura_region/putovani-z-jindrichova-pres-janov-na-biskupskou-kupu-20180225.html