Dolní Vorwitz

Dolní Vorwitz, též německy Niedervorwitz, je severní část Vorwitzu začínající zhruba v sedle mezi Příčným vrchem a Salaší a klesá  severním směrem do údolí Zlatého potoka až na samý okraj Heřmanovic k okresním a krajským hranicím. Popis jednotlivých domů začíná od severu (č.p. 305) směrem k jihu k býv. hostinci Vorwitz. Text je rozdělen na tři části dle jednotlivých lokalit včetně fotogalerie a tabulky s přehledem domů a obyvatel dle sčítání obyvatel v roce 1921. V této oblasti stávalo před 100 lety 40 domů, v roce 2018 jen 16, což je 40 % původního stavu a můžeme mluvit o polozaniklé části obce.  Počet obyvatel v roce 1921 byl zhruba 148, dnes jsou zde trvale obydleny pouze dva domy. V druhé polovině 20. století zde vyrostly pouze 3 nové domy, z čehož dva stojí na místě původních staveb zbouraných v 50. letech.

Všechny domy jsou přehledně zmapovány také v aplikaci google moje mapy - u každého bodu se zobrazí informace o domě včetně fotografie:
https://drive.google.com/open?id=1aW0ns_kr2KGyK5Pb7n3rTpBJmwYFMabB&usp=sharing

Dolní Vorwitz aneb putování kolem Zlatého potoka

Naši procházku začneme na samém konci či začátku Heřmanovic, u posledních dvou objektů, takřka v lese se ocitajících. Jedná se o Dolní Vorwitz - Niedervorwitz. V knize Heřmanovice - od oppida ke vsi p. Chybík přesně popisuje zdejší atmosféru: Jsme v pustině, mezi roztroušenými, více jak půl století starými, divoce rostoucími stromy, každý rok zahlušenými novými generacemi vysokých kopřiv. Zůstaly tu pouze půdorysné stopy se zbytky kamenného zdiva sklepů nebo podezdívky snad patnácti drobných dřevěných domů. Pod velmi prudkým svahem, na který staří usedlíci v nepředstavitelné dřině, v putynkách, na ohnutých hřbetech nosili hnůj, dosud bublá pramen Zlatého potoka (Prudníku). V něm lidé brali vodu, napájeli zvířata, prali prádlo. Podobně jako u pramenů městských kašen, i tady bylo místo , kde se obyvatelé zastrčené končiny setkávali a debatovali. Dnes je to tichá, vyhaslá a tísnivá část obce, která evokuje vzpomínky na lidi, žijící v těsném sepětí s přírodou, avšak z celých Heřmanovic snad v nejtěžších podmínkách a největší chudobě

Velmi těžko si představit, že za elektrickým ohradníkem, v lesíku, se nacházelo několik velkých stavení. Hned po levé straně se v hustém porostu  nachází sotva znatelné základy menšího domu s č. p. 314 (parcelní č. 400). O kousek víš je vegetace již přístupnější a po levé straně je možné zahlédnout betonovou nádržku a kolem ní roztroušené kameny, které dávají tušit zbytkům objektu č.p. 129 (par.č.398,399). Přejdeme-li Zlatý potok, dostaneme se na jakýsi pozůstatek betonové plochy, těžko říct, zdali zde byl dříve mostek nebo byl účel jiný. Zde se nachází pozůstatky dvou objektů s č. p. 128 a 127  parc.č. 403,406), kde jsou dobře zachovalé kamenné zdi. Domy č.p. 128 a 129 byly strženy armádou po roce 1959. V domech č. 127 a č.p. 128 bydlely rodiny Fingerů, kteří zde žili zhruba od druhé poloviny 18. st. až do odsunu. Dům č. p. 127 byl pronajmut jako rekreační chata krnovské továrně stuh a prýmků v roce 1950 na 5 let, ale ani pronájem pro rekreační účely jej nezachránil. Půjdeme-li podél potůčku, uvidíme na pravém břehu další kamenné základy stavení č.p. 143 (??)  (parc.č. 693). Zlatý potok se stačí doleva a napravo se tyčí, jako starý kamenný hrad, asi nejzachovalejší a největší stavba této části osady - č.p. 126. (parc. č. 407/1) Dle starých map i leteckých snímků se jednalo o poměrně velké stavení a můžeme si domyslet, že dochované torzo bývalo asi stájí či stodolou. Při podrobnějším průzkumu zde nalezneme pozůstatek sklepení.  Hned nad touto stavbou se nacházela další, o něco menší, stavba s č. p. 125, která stála jakoby kolmo ke stavbě předcházející. (parc. č. 408)  Z této stavby je však dochováno již velmi málo. Obdobně jako dům č.p. 127 sloužil v 50. letech jako rekreační chalupa pro krnovskou továrnu. Napravo je patrný základ dalšího domu - asi č.p. 438 (parc. č. 692). Dost pravděpodobné, že se nacházíme na dřívější cestě mezi domy, ačkoli dnešní cesta vede podél lesa. Dnes místo cesty, zejména v jarním období, se nachází silně podmáčená půda. O kousek výše se naproti sobě nacházely další dva objekty, ten nalevo stojící, byl větší, ale dnes je zde jen několik kamenů a náznaky zdí. (parc. č. 409, č.p. 124,  parc. č 397/1, č.p. 289) Bohužel, zde někdo již založil černou skládku. Všímavý poutník, si všimne i spadlé kamenné stavby, která sloužila jako elektrický rozvaděč pro blízký vlek na protějším svahu, který sloužil od 70. let do poloviny 90. let. Sjezdovka vedla až k silnici vedoucí na Petrovice. Těžko si dnes představit rolníky, jak obdělávají políčka a louky v tak prudkém svahu.

My se ale vrátíme k pozůstatkům zdejších usedlostí. Nalevo již vidíme zachovalou rekreační stavbu (číslo popisné 123, parc. č. 410), která prošla před několika lety celkovou rekonstrukcí. Od této chalupy vede zpátky na kamenitou cestu příjezdová komunikace. Nad ní se nacházel další objekt -  č.p. 328 (parc. č. 395), zbytky základů, však po většinu roku halí hustá tráva a náletoviny.  Nyní se již nacházíme na kraji lesa, kde se k nám napojuje žlutá trasa KČT. Stoupáním míjíme po pravé straně zachovalé základy stavení č.p. 327 (parc. č. 392), naproti, na kamenité ploše, stál další dům - č.p. 272, ale je patrné, že základy byly srovnány důkladně a dnes se zde spíše otáčejí auta (parc. č.393). Zde končí putování kolem Zlatého potoka.

Dnes dům slouží jen jako rekreační objekt. Za zmínku stojí malý opravený objekt nacházející se pod domem. Jedná se o zachovalou původní chlebovou pec. Tyto pece se hojně vyskytovaly téměř za každým domem. Nad č.p. 122, v místě u vzrostlé lípy stávalo další stavení č. p. 121 (parc.č. 413), ale po něm bychom hledali památky již velmi těžko. V tomto domě bydlel obuvník Josef Seidel. Nyní již stoupáme výše po asfaltové silnici. Napravo vidíme pěknou dřevěnou chaloupku, která zde stojí od konce 90. let 20. st. . Ovšem prapůvodně zde stávala jiná chalupa - č.p. 268, parc. č. 391. Z  leteckých snímků zde oba objekty stály ještě v 50. letech. Hned nad tuto novostavbou  stojí další pěkná chaloupka č.p. 290, parc. č. 320, která prochází celkovou rekonstrukcí. Tato nemovitost je na seznamu památkově chráněných objektů. Heřmanovice jsou totiž vesnickou památkovou rezervací. Nad zarostlou zahradou této chaloupky, dle starých map, stával další objekt - č.p. 345,parc. č. 388, ale na současných katastrálních mapách, ani snímku z roku 1937, se již objekt nenachází. Dům se nejspíše nacházel kousek od cesty nad začínajícím hlubokým korytem. Po levé straně, nad zarostlým malým sadem ovocných stromů, se nachází pěkná dřevěná chaloupka č.p. 120, parc.č. 415. Kamenná zídka dává svědčit, že původní dům byl větší o stáje či stodolu. Dnes je dochována pouze obytná část. Obdobným zmenšením prošla i udržovaná chalupa - č.p. 119, parc. č. 416  o pár desítek metrů výše, která stojí pod mohutnou lípou. Nakoukneme-li přes hustý smrkový plot trochu do zahrady, nic nenasvědčuje tomu, že zde v místě zahrady stál další dům - č.p. 291, parc. č. 387. Trochu stranou, schovaná za hustým smrkovým plotem, stojí další chalupa č.p. 118, parc.č. 418, která též prochází pozvolnou rekonstrukcí. Nyní se již dostáváme k poslednímu dochovanému domu s číslem popisným 325, parc.č. 384, který byl na obou seznamech domů určených k prodeji na výzisk materiálů z důvodů velkého poškození.

 O pár metrů výše je viditelný kousek zdi, což jsou rozvaliny domů s č.p. 117, parc.č. 421 V místech kde stojí několik vzrostlých smrků vedla cesta k dalšímu domu s č. p. 116, parc.č. 424, kde jsou zřetelné zbytky kamení a několika sloupů. O pár metrů výše u vzrostlého listnáče je mírně zřejmý kamenný nevelký val, který značí základy dalšího domu č.p. 360, parc.č. 383. Nyní se již vrátíme na cestu a pojďme  ještě dále.  Na leve straně, kde je závora a množství kameniva, jiné suti a různého materiálu,  se za hustým smrkovým porostem nacházel další dům č.p. 194, parc.č. 426. Dnešní pozemek je však v soukromém vlastnictví a není detailně zdokumentován. V samotném sedle, na křižovatce cest se nachází již výše zmíněný poslední trvale obydlený objekt v této části Heřmanovic - č.p. 115, parc.č.428, naproti se nachází další z památkově chráněných objektů zdejší lidové architektury č.p. 309, parc.č. 381. Hned za cestou se pod vzrostlými lípami nacházelo další velké stavení s  č.p. 114,parc.č. 430 které patřilo Aloisi Bannertovi. Těsně před podstoupením Sudet Německu bylo ve stodole ubytováno 12 československých vojáků. Přes cestu, zhruba v místech kde se nachází odpočívadlo a rozcestník KČT, se v zarostlém svahu ukrývají další nevýrazné základy jedné ze zdejších chalup č.p. 363, parc.č. 380. Sousední, dnes již neexistující, dům s č.p. 245, parc.č. 379 stál na dnes na soukromém, oploceném pozemku. Jelikož zde byla nedávno navezena zemina a vysazena nová tráva, těžko bychom zde hledali vůbec nějaký základ domu. Hned vedle se nachází opravený rekreační objekt - č.p. 390, parc.č. 378 napojený na Ranč Koločava (dřive Gasthaus Vorwitz, jeden z několika heřmanovických hostinců). Přes cestu se nachází krásná dřevěná chalupa - č.p. 113 parc.č. 432, též zapsaná v seznamu chráněných objektů zdejší vesnické památkové rezervace. V samém rohu zahrady je vztyčený kříž. V minulosti zde stála malá kaplička. Na samý konec si necháme samotný Ranč Koločava (dnes č.p. 383, parc.č. 376), který po celé roky sloužil jako ubytovací zařízení. V němčině se tento hostinec jmenoval Gast und Einkehrhaus Vorwitz. Tento hostinec byl oblíben především u povozníků dopravujících dřevo do pruských papíren. Oblíbený byl díky krytému průjezdu a stájím pro koně. Původní majitel v roce 1825 budovu nadstavil o jedno patro a zřídil zde sál. Směrem k hlavní cestě na Zlaté Hory, v místech, kde je dnes odstavná plocha, s cedulí varující na zákaz parkování, se nacházel další velký objekt  přiléhající k tehdejšímu hostinci. Zřejmě se jednalo o výše zmíněné stáje. Hostinec v druhé polovině 20. století sloužil jako rekreační zařízení a patřil k němu i vlek v dolní části Vorwitzu. Ke konci 90. let byla restaurace uzavřena, následně proběhl, na prahu nového století, pokus o znovu otevření, ale bez valného zájmu veřejnosti.

Nyní se již nacházíme na asfaltové cestě s krásným výhledem k centru Heřmanovic.
Nad hlavní cestou se krčí těsně na hranici lesa malá chata (č.p. 459, parc.č. 742), která vznikla z budovy sociálek postavené v 60. letech a dodnes slouží k rekreačním účelům. Jedná se, v této části, o jediný nový objekt z 2. poloviny 20 st., který nestojí na místě původní stavby. Na místě tohoto rekreačního objektu stál od v 60. letech komplex budov, které sloužily jako kanceláře a sklady geologického průzkumu. Dodnes jsou zde patrné základy budov.